O publikaci „Klub Polski v Praze 1887-2007. 120 let”
Česká verze stránek bohužel není úplná. Nabízíme alespoň lehký úvod do historie klubu na základě obsahu publikace „Klub Polski v Praze 1887-2007. 120 let”.
První část publikace kromě úvodního slova předsedy Polského klubu Ing. Władysława Adamca a pozdravního dopisu velvyslance Polské republiky v Praze Jana Pastwy obsahuje příspěvky týkající se vývoje krajanského hnutí v Praze od začátku osmdesátých let 19. století až do roku 2007. Tématika je zpracována v řadě chronologicky navazujících kapitol.
Text „Polský klub v Praze a jeho kořeny” přináší popis dějin nejstarších polských spolků v Praze: Koła Polskiego (1880), Ogniska Polskiego (1881) a Klubu polského v Praze, jehož stanovy byly úředně schváleny 15.1.1887. Hlavním úkolem nově založeného spolku bylo pěstování a popularizace polského jazyka a literatury a udržování společenského života mezi Poláky žijícími v Praze. Prvním předsedou Klubu se stal Stanisław Towarnicki a jeho zástupcem Edward Scholz. Členskou základnu Klubu tvořili úředníci, lékaři, živnostníci, řemeslníci, dělníci a studentská mládež. Počet členů spolku platících příspěvky se pohyboval od 30 do 74 osob.
Od roku 1894 existovala v „Klubu Kasa Wzajemnej Pomocy”, jenž poskytovala materiální pomoc svým členům. Činnost Klubu se vyvíjela bez větších překážek až do roku 1914. První světová válka činnost spolku výrazně přibrzdila. Členové se v té době soustředili především na pomoc polským běžencům z Haliče. Text kapitoly autorka Alina Strížencová doplnila seznamy členů krajanských organizací v Praze.
Příspěvek „Polský klub v Praze v meziválečném období” připravila Ewa Klosová na základě brožury Jacka Doliwy „Klub Polski w Pradze“, Wydawnictwo Olza 1992. V nových podmínkách československého státu Polský klub obnovil aktivní činnost především díky polským zastupitelským úřadům v ČSR. Předsedou Klubu v období 1922 až 1925/26 byl vedoucí Kanceláře velvyslanectví PR v Praze Wacław Łaciński. O aktivitě v letech 1923-1925 svědčí počet schůzí (60) a přednášek (11), a taky otevření v Mariánských Lázních pobočky Klubu. V roce 1925 z iniciativy akademické mládeže vznikl Akademický kroužek (Koło Akademików przy Klubie Polskim). V témže roce byly schváleny nové stanovy spolku, které předpokládaly zakládání poboček mimo Prahu. V letech 1926/27 až 1933 byl předsedou Klubu Adam Skrowaczewski, obchodní rada a tajemník v pražských závodech Škoda, inspektor polských vojenských hrobů v Československu, člen výboru Československo-polské společnosti (ČSPS). Krize ve vztazích polsko-českých v r. 1934 zasáhla taky Polský klub v Praze. Žádost o potvrzení nových stanov schválených valnou hromadou Klubu 1. prosince 1935 byla pod nepodstatnými záminkami českými úřady zamítnuta.
Činnost Polského Klubu v Praze ochromily události roku 1938: Mnichov a připojení těšínského Slezska k Polsku. V srpnu 1940 došlo k oficiálnímu rozpuštění Klubu na základě nařízení Protektora Čech a Moravy č. 28/40 ze dne 16. dubna téhož roku.
Zvláštní kapitolou je text Bronisława Walickiego „Jak se probudili pražští krajané (1988-1991)”. Po setkání 8. června 1988 v Polském kulturním a informačním středisku v Praze s polskými spisovateli z Těšínska z iniciativy autora příspěvku a nestora pražských krajanů Jerzego Gajdzicy za podpory pracovníků polských zastupitelských úřadů v Praze vznikla myšlenka založení v hlavním městě Československa místního kroužku Polského kulturně osvětového svazu (PZKO). V roce 1989 za ústního souhlasu Ústředního výboru Národní fronty vznikl oficiální přípravný výbor pražského kroužku PZKO, avšak bez účasti občanů Polské lidové republiky žijících v Praze. Významným mezníkem v životě pražských krajanů se stal až pád komunismu v listopadu téhož roku. Od počátku r. 1990 vznikla snaha se odloučit od PZKO, vzkřísit sdružení pod názvem Polský klub v Praze a navázat na jeho činnost přerušenou protektorátní vládou v roce 1940.
V následující kapitole „Sdružení Polský klub v Praze v letech 1991-2007” je nastíněn vývoj spolku v nové politické a hospodářské situaci po sametové revolucí.
28. srpna 1991 členská schůze 95. kroužku PZKO přijala usnesení o přeměně pražské pobočky svazu na Polský klub v Praze a obnově tohoto sdružení po jednapadesátileté přestávce. Ministerstvo vnitra ČSFR potvrdilo statut sdružení 4.9.1991 a současně Polský klub v Praze ohlásil svůj vstup do rady Poláků. Sdružení „Wspólnota Polska” ve Varšavě obdrželo zprávu o existenci Klubu 19.9.1991.
Cílem obnoveného Polského klubu v Praze je pěstování a popularizace jazyka polského a literatury a udržování styků a společenského života mezi Poláky žijícími v Praze. Přehled činnosti spolku a popis konkretních akcí je uveden v dalších oddílech této kapitoly, přípravené Krystynou Olaszek-Kotýnek.
Polský klub v Praze je členem Kongresu Poláků v České republice. Neustalou přizeň projevují Klubu představitelé diplomatických úřadů Polské republiky. V současné době řídí činnost spolku výbor zvolený na valné hromadě 30.3.2006. V roce 1991 vzniklo sdružení Kurier Polski, jenž do roku 2005 vydávalo časopis o stejném názvu. Současně (od 1.11.2006) vychází klubový bulletin pod názvem Merkuriusz.
Text kapitoly doplňují seznamy členů Klubu, jeho předsednictva a revizní komise, přehled událostí a výběr článků z kroniky.
Druhá část publikace „Kořeny” přináší základní informace o osudech a životě Poláků v Praze. Publikovaný výběr příspěvků a vzpomínek, který připravil k tisku Krzysztof Jaxa‑Rożen, velmi vhodně doplňují fotografie členů Klubu.
V třetí, poslední části jsou publikovány kopie dokumentů z fondů Národního archivu a sbírky dokumentace Polského klubu v Praze.
Alina Strížencová